René Dvořák: V play off vyhrává ten, kdo má soupeře lépe přečteného a lépe ho dokáže ubránit

V základní části jste prohráli čtyřikrát. Jak to hodnotíte? 

Máme nejméně proher ze všech mužstev, druhý za námi jich má sedm. Naposledy, co si pamatuji, jsme vyhráli všechny zápasy v roce 2002. Teď už se nestává, aby celé extralize někdo tolik dominoval. Naše současné čtyři prohry nejsou nic tragického. 

Která z nich vás ještě teď mrzí? 

Ta ve Zlíně, to je asi opravdu jediná věc, která mě v této sezoně štve. Mrzí mě i domácí porážka od Ostravy, ale musíme uznat, že oni tady hráli opravdu výborně. Před vyřazovací částí sezony je to dobrý signál. Musíme to brát tak, že play off je opravdu úplně jiná soutěž a dlouhodobá část se najednou úplně smazává. Čtyři prohry může být vizitka i toho, že mužstvo je silné a má dvanáct vyrovnaných hráčů, kteří můžou kdykoliv nastoupit do utkání a podat dobrý výkon. To je také důvod, proč jsme skončili na prvním místě. 

Je to ten hlavní rozdíl oproti minulé sezoně, ve které jste nakonec skončili čtvrtí? 

To si zase nemyslím. I vloni jsme základní část vyhráli a měli jsme v ní jen tři prohry. Také jsme měli na každém postu dva dobré hráče. Jenže tentokrát jsme k tomu přidali vítězství v Českém poháru, což je velký úspěch oproti loňsku. Teď musíme naši kvalitu potvrdit i v play off, abychom se dostali do finále. 

A jaké jsou tedy ty rozdíly mezi touto a minulou sezonou? 

To hlavní je v nahrávce. Miguel je hráč, který nedělá chyby, mužstvo vede a na hřišti je vidět. Je to náš základní stavební kámen. Ačkoliv Filip Palgut měl loni také své kvality, například převyšoval Miguela na bloku, tak mi na něm nejvíce vadilo, že na hřišti nebyl tím lídrem. To nahrávač ale být musí. Vedení mužstva, vytváření útoku či hecování, to jsou asi ty zásadní rozdíly. 

Vysvětlete divákům, proč je play off tak odlišná „soutěž“ od základní části. 

Když hraješ jeden zápas v týdnu, tak se na to můžeš dlouho připravovat, vyléčit zranění a podobně. V play off či Final Four poháru je nutné se hlavně psychicky připravit na daný moment. Musíš být perfektně připravený v daný moment na daného soupeře, se kterým hraješ několik zápasů. Vyhrává ten, kdo má soupeře lépe přečteného a lépe ho dokáže ubránit. Musíš se také naplno soustředit, ani na den nevypadnout z rytmu, což hodně hráčů neumí. 

Jak by se René Dvořák charakterizoval jako trenér? Jste typ spíše impulzivnějšího kouče? 

Těžko člověk sám sebe hodnotí. Domnívám se, že hráčům nic nedaruji zadarmo, a nejsem žádný lidumil, co se týče tréninků. Dokážu ostře vytknout chybu, protože mám rád disciplínu. Na druhou stranu chci s hráči také mluvit třeba o jejich osobních problémech. Rád vím o hráčích maximum, co se lze dozvědět. Zajímá mě i jejich rozpoložení. To je důležité proto, abyste věděl, jak se ke klukům na tréninku máte chovat. Občas se může stát, že má někdo osobní potíže, vy to nevíte, a pak se na něj zlobíte, proč neplní vaše pokyny. Za ta léta, co koučuju, jsem se už ale hodně poučil. 

Z čeho? 

Byl jsem impulzivní hráč. Také lídr na hřišti, který hodně věcí komentoval, a musel jsem si ke všemu něco říct. To samé jsem byl i jako trenér ve svých začátcích. Byl jsem schopný se poučit ze svých chyb, posunul se dál a jsem teď v podstatě o dost klidnější. Věci řeším rozvážněji a řekl bych, že i lépe. Hráči jsou při zápase v nějakém stresu a dostávat je ještě do většího mým jednáním je zbytečné. Stává se, že někdy se to nepovede, ale takových situací, kdy nejsem klidný, je čím dál tím méně. 

Jako bývalý nahrávač máte stále chuť, že byste si vy sám chtěl ještě zahrát? 

Úplně mě to ještě nepřešlo. Nikdy mě nelákalo si jít zahrát nižší soutěže, protože stále mě bavilo hrát takový volejbal, jaký znám a jaký umím. Samozřejmě, že mi k tomu chybí tréninky, ale občas, když na tréninku chybí nahrávač, tak se zapojím do hry s klukama. Je to však minimum, nevyskočím tak vysoko jako oni, takže stojím například v poli nebo chodím na servis. I tak se ale osobně snažím na tréninku odvést maximum stejně, jako jsem byl zvyklý, když jsem ještě sám hrál. 

Zmínil jste, že vás nejvíce mrzí porážka se Zlínem. Co vám naopak v této sezoně udělalo největší radost? 

Určitě to byl Český pohár. Nejvíce mě na tom celém těší naše předvedená hra, vítězství s tím už jen přišlo. Jak s Libercem, tak ve finále s Kladnem jsme zahráli absolutně perfektně, koncentrovaně. To, co jsme si dopředu na poradě řekli, to jsme s chladnou hlavou plnili. I to přineslo ve finále výsledek 3:0 a pohár. Souboj s Kladnem byl tedy váš nejlepší zápas sezony? Určitě ano. Po všech stránkách to byl perfektně odvedený výkon. 

Play off se hraje na tři vítězná utkání a hraje se střídavě na domácím i venkovním hřišti. Vyhovuje vám tento systém? 

Zrovna pro náš tým byl předchozí systém (série na čtyři vítězství hraná po dvojutkáních, poz. red.) určitě lepší. My bychom lépe dokázali využít širokého kádru a druhý den bychom podali velice dobrý výkon i s jinými hráči na hřišti. Současný systém je stavěný pro starší hráče, kteří si potřebují odpočinout a za tři dny zase předvedou dobrý výkon. 

Co vám chybí na aktuální sezoně? 

Jednoznačně jsou to zápasy v evropských pohárech. Naše mužstvo, které má dvanáct vyrovnaných hráčů, je právě stavěné na to, aby společně s extraligou zvládlo i poháry na slušné úrovni. Odehrát několik zápasů se soupeřem z ciziny nás zase posouvá někam výš. 

Evropské poháry jste vloni nestihli přihlásit kvůli tomu, že se měla sportovní hala bourat. Jak v týmu vnímáte dohady okolo výstavby nové haly? 

Občas si o tom povídáme, když si přečteme něco v novinách a na internetu. Řada lidí, kteří to v článcích komentují, o hale neví nic. To je chyba, která nás nadzvedává, protože my dobře víme, jak doopravdy ta hala vypadá, a známe celé pozadí. Mrzí nás, že spousta lidí se vyjadřuje negativně k bourání haly, ale neví o tom pozadí nic. Ale hlavně nikdo nenavrhuje řešení, aby tu co nejrychleji stály dvě moderní haly tak, jak je to v tomto projektu.