Den s hráči Jihostroje: Palba míčů ve 115 kilometrové rychlosti a africké podmínky

Kluci na trénink, který byl od desíti, přišli s velmi dobrou náladou a já jsem hned věděla, že s touhle partičkou se rozhodně nudit nebudu. Každému tréninku předchází nutná příprava, která chrání hráče před úrazem. I když se každý z týmu připravuje po svém, jedno mají společné – jihostrojácký úbor.

Ranní trénink byl rozdělený na dvě části – libero a smečaři, hodinu po nich univerzálové a blokaři. Důvod je jednoduchý, každý má totiž trošku jiné požadavky na trénování. Libero a smečaři začali zlehka. Zatejpovat prsty (spousta hráčů má za sebou zlomené nebo vykloubené prsty), individuálně se protáhnout a jde se trénovat.

„První skupina trénovala příjem servisu. Jedna strana přihrávala servis děla (k dělu se ještě dostaneme) a druhá strana ode mě přihrávala plachtíci servis z bedýnky ve dvou lidech, aby si dokázali vyhovět,“ popsal trenér René Dvořák.Ale teď už k samotnému kontaktu s míčem. Odvahu k tomu, abych se tváří v tvář postavila dělu, které „pálí“ jeden míč za druhým rychlostí až 115 kilometrů za hodinu, jsem opravdu nenašla (přiznám se, že teď toho trošku lituji) a tak pro mě trenér našel uplatnění pod sítí, kdy jsem sbírala odpalované míče. 

I když se může zdát, že kluci mají v hale třeba oproti fotbalistům, kteří trénují venku, ideální podmínky, opak je pravdou. Sportovka není klimatizovaná a je v ní “příjemných” 28 stupňů. Sice jsem se oproti klukům hýbala minimálně, stačilo ale pár minut a z oblečení se dal ždímat pot.

„V hale nefunguje klimatizace, takže se trénuje ve 28 stupních. Člověk je zpocený jen co udělá tři rychlé kroky, takže když je venku teplo, máme takové africké podmínky,“ řekl trenér.

Druhá skupina, která se skládala z univerzálů a blokařů, už byla oproti té první trošku ostřejší. V této tréninkové hodině jsem se držela od hřiště o něco víc dál a věděla jsem proč. Nejen, že jsem nechtěla, víc než bylo potřeba, narušovat trénink, ale hlavně jsem nechtěla dostat míčem do hlavy. Přeci jen mě čekala ještě odpolední fáze. „Náplní tréninku druhé skupiny byla hlavně obrana v poli, ať už plachtící servis z bedýnek nebo nahrávka z pole. Jde o činnost, která je při zápase důležitá. Jsou to obtížné míče, které hráči přihrají, ale letí nestandardně daleko za hřiště nebo z dosahu nahrávače a musí je nahrát jiný hráč. V tomto případě například univerzál nebo blokař. Jak řekl trenér, jedná se v reálu přibližně o deset procent takovýchto příher. Hráči musejí umět na tyto odpaly reagovat. Protože té nahrávky mají v tréninku hrozně málo, je potřeba se na tyto činnosti obzvlášť zaměřit,“ dodal Dvořák.

Zdroj: Budějcká drbna, autor: Adéla Cinklová, foto: Jan Luxík