Piskáček: Už jako malý jsem chtěl hrát volejbal v Budějovicích

Řada volejbalistů říká, že by si ráda v Českých Budějovicích zahrála. Patříte mezi ně?

Jasně, od mala. Vybavuji si, jak Radek Mach hrál, tuším v roce 2011, v nároďáku a jak Česko hrálo u nás v Karlových Varech při mistrovství Evropy. A dokonce si myslím, že bych ještě dneska našel fotku, jak jsem se s Radkem tehdy fotil. Pochopitelně jsem moc rád, že si teď můžu nejen s ním zahrát v jednom týmu. Jihostroj nebo Liberec jsou v Česku top týmy, které jsou na špici dlouhou dobu, a já jsem moc rád, že mohu v Budějovicích být také.

Co vás jako první napadlo, když vám volal trenér René Dvořák a nabídl angažmá?

Po mé ne úplně povedené poslední sezoně v Benátkách jsem moc nevěděl, co dál. A když se Budějovice ozvaly, tak jsem ani moc neváhal. Po našem prvním, možná druhém rozhovoru jsem byl rozhodnutý, že bych chtěl do Jihostroje jít.

Budete dělat dvojku jednomu z nejlepších nahrávačů extraligy Španělovi De Amovi. Od něj se můžete naučit také spoustu nových věcí. Byla to také jedna z věcí, proč jste se rozhodl přijít na jih Čech?

Určitě. Miguel je velký profík a těším se, až ho pořádně uvidím v akci a až mi poradí. Kolik si zahraju ostrých zápasů, to si teď netroufám říci, ale myslím si, že i na trénincích mi hodně pomůže, a já se budu zlepšovat.

Počítáte s tím, že větší část sezony budete sledovat utkání z prostoru pro střídající hráče?

Počítám s tím. Miguel je skoro nestíhatelný a bezchybný, takže se uvidí až v sezoně, kolik zápasů si zahraji.

De Amo se k týmu však připojí až několik dní před startem extraligy. Přípravné zápasy tedy zbudou jen na vás.

Ono to tak dopadne. Máme tam, tuším, Příbram, zápas s Prahou a turnaj ve Varech. Miguel by měl stihnout ještě přípravný turnaj v Liberci těsně před sezonou.

Na co se v Budějovicích nejvíce těšíte?

Znám se velice dobře z nároďáku s Markem Šotolou, takže jsem rád, že tu mohu hrát s ním. My si hodně rozumíme i mimo hřiště. Ve středu byl první trénink. Hned se mi tady zalíbila parta kluků. Také jsem si prošel Budějovice a musím říci, že je to krásné město.

Pro vás jako nahrávače je tedy výhoda, že si dokážete na hřišti s univerzálem Šotolou vyhovět.

Je těžké si zvykat na nové spoluhráče. Každý z nahrávačů to má jinak. A právě s Markem jsme s nároďákem spolu odehráli možná šest let, takže dobře víme, co ten druhý potřebuje k tomu, aby mohl podat dobrý výkon.

Máte jako nahrávač nějakou specialitu, kterou se snažíte do hry daného týmu, kde nastupujete, vždy dostat?

To jste mě docela zaskočil. Nevím, jak bych to přesně měl říci... Ale mám nutkání pořád trénovat. Zvláště my nahrávači potřebujeme, abychom měli balon neustále v ruce, v prstech. Mám tedy pocit, že musím neustále pinkat, abych to nezapomněl, a jakmile si třeba dva tři dny nesáhnu na míč, tak se moc necítím ve své kůži.

Extraligový ročník nebyl pro Benátky moc povedený, ale chuť jste si mohl spravit v národním týmu do 21 let, ne?

Léto bylo skvělé. Doma v přípravném turnaji jsme porazili Brazilce, kteří nakonec na mistrovství světa do jedenadvaceti let skončili třetí. Bohužel ve skupině jsme dostali Rusko a Írán a tam se nám už tolik nevedlo. Asi to bylo hratelné, ale nepostoupili jsme. Nakonec jsme hráli o deváté až šestnácté místo a to nás trochu zklamalo. Pořád si myslím, že patříme do elitní šestky světa.

Zdroj: Sport.idnes.cz, Autor: Petr Lundák