Mifka: Chyběl týmový duch. Cíl jsme nesplnili, ale medaile se počítá

Přestože klub vyhlašoval vyšší cíle, je po turbulentním průběhu sezony nakonec bronzová medaile úspěch?
Je i není. Nebo spíš není i je. Naším cílem pro sezonu 2024/25 byl boj o obhajobu titulu. Tento cíl jsme splnit nedokázali, a proto z tohoto pohledu sezonu za úspěšnou považovat nelze. Spokojeni jsme vesměs nemohli být ani s herní výkonností a na hřišti často absentoval týmový duch. Mnohdy to na mě dělalo dojem, že se na hřišti potkává ego s alibismem, jejichž společným jmenovatelem je „já“ namísto „my“. To je v týmovém sportu vždy předzvěst neúspěchu. S ohledem na to ale hodnotím pozitivně, že se po vyřazení v semifinále play-off dokázal tým dobře mentálně nastavit na boj o třetí místo. Po dobrém – a hlavně konečně kolektivním – výkonu jsme vybojovali bronz. Medaile se vždy počítá a v tomto ohledu u mě rozhodně převažuje pocit radosti z jejího zisku.

V prosinci jste se rozloučili s argentinským nahrávačem Gasparem Bitarem. To je velmi nezvyklá situace, když dojde ke změně na klíčovém postu v průběhu sezony. Dá se říct, že pokud by nepřišel Luboš Bartůněk, tak by tým na bronz pravděpodobně nedosáhl?
Nevěřím moc na kdyby, nicméně fakt, že jsme se rozhodli udělat v průběhu sezony takovou radikální změnu na postu prvního nahrávače, potvrzuje, že jsme o její další vývoj měli značné obavy. Gaspar Bitar je technicky dobře vybaveným nahrávačem, nedokázal si však v týmu vybudovat takovou pozici, která by podpořila jeho hráčské sebevědomí. To mu myslím významně chybělo a tento nedostatek sebevědomí se pak výrazně podepisoval na jeho hře a celkovém projevu na hřišti. To pak zejména ve vypjatých momentech zápasů sráželo celý tým. Luboš Bartůněk je zkušený nahrávač, kterému naopak sebevědomí nechybí, a to se projevilo ihned po jeho příchodu. Na dosažení bronzu má tedy jistě velkou zásluhu.

Za očekáváním zůstali oba noví smečaři Robson Rodrigues a Sina Nikpoor. Kde byl problém?
Věděli jsme, že ani jeden z nich není klasickým přihrávačem, ale o to větší sílu a hlavně stabilitu jsme od obou hráčů očekávali na útoku a také podání. Od Rodriguese jsme si slibovali výrazně větší výkonnostní stabilitu a psychickou odolnost – měl být jedním z lídrů týmu. Sina Nikpoor je mladý a talentovaný hráč, ale možná právě kvůli jeho nízkému věku a příchodu do zcela nového prostředí, se s pozicí jednoho z hlavních smečařů nedokázal po většinu sezony vyrovnat.

Jak vůbec probíhá skauting nových hráčů do Jihostroje?
Při výběru nových hráčských akvizic jde většinou o kombinaci nabídky hráčských agentů, referencí důvěryhodných kontaktů z prostředí, kde hráč působí, a vlastní posouzení jeho schopností na základě vyhodnocení video materiálů a statistických podkladů nebo přímé osobní zkušenosti.

Odpovědnost za výběr hráčů nese hlavní trenér? Nebo vy z pozice generálního manažera?
V ideálním případě hlavní trenér, který také zodpovídá za výsledky týmu. Trh s hráči se však rozjíždí vždy už na začátku nového roku, tedy zhruba po první polovině právě probíhajícího ročníku. My jsme ale v posledních dvou sezonách tou dobou ještě neměli jasno v tom, kdo tým povede pro sezonu nadcházející. Jak trenér Kowal, tak Šmejkal tedy přišli víceméně k hotovému týmu. Za obě tyto sezony tím pádem nesu v souvislosti s výběrem hráčů hlavní odpovědnost já z pozice generálního manažera.

S trenérem Šmejkalem máte dlouhodobou smlouvu. Pro nadcházející sezonu 2025/26 si už tedy tým vybíral on?
Ano, všechny změny v hráčském kádru jsme od začátku řešili společně s trenérem Šmejkalem. Já jednám s agenty a trenérovi předkládám možnosti. Společně všechny tyto varianty analyzujeme, konzultujeme a společně se i rozhodneme, přičemž trenér má jednoznačně hlavní slovo. Rozhodnutí pak předkládáme prezidentovi klubu k finálnímu odsouhlasení. Ten samozřejmě může do výběru konkrétních hráčů zasáhnout i přímo.

Většina opor týmu neprožila svou nejlepší sezonu. Pozitiva ale lze hledat v zapojení mladých hráčů, kteří udělali krok kupředu. Trenér Šmejkal byl odvážný v jejich zapojování.
To je právě jeden z hlavních důvodů, proč se klub rozhodl angažovat trenéra Šmejkala. A troufnu si říct, že i jeden z hlavních důvodů, proč trenér Šmejkal naši nabídku přijal. Máme společný dlouhodobý cíl vychovávat vlastní odchovance pro extraligu a úspěšně je začleňovat do A-týmu. Tento úkol Zdeněk Šmejkal splnil na jedničku a naše mladé pušky dostaly dostatek herních příležitostí. Věřím, že se nám tato trpělivost s investicí do mládí zúročí už v nadcházející sezoně. Těší mě, že naši mladí hráči svou šanci letos vesměs úspěšně chytili za pačesy, za to je chci pochválit.

Bude už někdo z mladíků připraven na větší roli?
Jak Pepa Leština, tak Tomáš Brichta už mohou bojovat o stabilní zařazení do základní sestavy. Stejně tak i Ondra Tomáš, který se výborně uvedl na pozici libera. Vojta Pitner potvrdil svůj útočný potenciál i v extraligové konkurenci. Matěje Emmera už sice nepovažuji úplně za eléva, nicméně nahrávači obecně dozrávají později než ostatní posty, a tak i u něj se sluší zmínit, že udělal znatelný progres a ve většině případů svým příchodem na palubovku dokázal týmu pomoci. Pokud na sobě kluci vydrží poctivě pracovat, můžeme se od nich všech v budoucnu dočkat velkých volejbalových věcí.

Cílem Jihostroje je tedy bojovat o nejvyšší příčky a zároveň dávat příležitost vlastním odchovancům. Jde to vůbec dohromady?
Není to jednoduché. Od Jihostroje se vždy očekává jen vítězství, a to samozřejmě znamená velký tlak, jak pro hráče, tak pro trenéry a celý realizační tým. Dávat v takové situaci pravidelně příležitost mladým hráčům vyžaduje mnohdy značnou dávku odvahy, která ale naštěstí trenérovi Šmejkalovi nechybí a bude v tomto trendu jistě pokračovat i v nadcházející sezoně.

Zisk bronzových medailí znamená právo účasti v Poháru CEV, který je úroveň pod Ligou mistrů. Nebude pro Jihostroj nakonec lepší hrát druhou nejprestižnější evropskou soutěž, kde bude mít větší šanci na úspěch?
Evropský Pohár CEV se hraje jiným systémem než Liga mistrů. Los nám určí soupeře, se kterým sehrajeme dvojutkání doma–venku. O postupu do dalšího kola nebo vyřazení tedy nerozhoduje umístění ve čtyřčlenné skupině, jak je tomu u Ligy mistrů, ale právě úspěch či neúspěch ve zmiňovaném dvojzápase, kde při případné rovnosti bodů rozhoduje tzv. zlatý set. Pravděpodobnost postupu v soutěži tedy určuje to, jak kvalitního soupeře nám přiřadí los. V uplynulém ročníku Poháru CEV bylo například možné narazit hned na začátku na Trentino Volley, letošního mistra italské superligy, nejlepší světové volejbalové soutěže. Paradoxně tak může být i dílčí úspěch hůře dosažitelný v Poháru CEV než v prestižnější Lize mistrů. Tak jako tak jde o velmi sledovanou a atraktivní evropskou soutěž a jsme moc rádi, že jsme si na základě našeho konečného umístění zajistili společně s Karlovarskem právo na účast v ní.