Ocenění za celoživotní dílo pro Milana Čudu

Jak vnímáte toto ocenění? Já ho vidím jako poděkování a uznání za vše co jste pro český a českobudějovický volejbal udělal.

"Nemyslím si, že jsem v tuto chvíli ten správný člověk, který by měl být nominovaný, ale nominovaný jsem byl, to je realita a tak jsem ocenění přijal a jsem rád, že jsem se toho dožil(úsměv)."

Jak se vám líbil slavnostní galavečer?

"Galavečer byl velmi dobrý, moderátorem byl Zdeněk Merta a o kulturní rámec se starala kapela Hradišťan (moravská folková kapela). Oproti loňsku se úroveň galavečera posunula o úroveň výš, také hodnocené kategorie byly lépe zvoleny než v loňském roce. Rozhodně jsem rád, že cenu v kategorii trenér roku družstva mužů dostal Zdeněk Šmejkal (VK Ostrava), protože si myslím, že v Ostravě odvedl velmi slušnou práci. A také jsem rád za ocenění Pepíka Lundáka, který si ocenění v kategorii nejlepší trenér družstva dívek rozhodně zasloužil. Byl jsem mile překvapen, když mi Hradišťan zahrál na mou počest."

Nechoďme kolem horké kaše a prozraďte nám svůj názor na český volejbal a v čem vidíte jeho achillovu patu?

"Podle mého názoru úroveň českého volejbalu stále klesá i když si myslím, že úroveň letošního play-off nebyla špatná. My jsme hráli první kolo s Brnem a co jsem viděl, tak v Brně je velmi dobrý potenciál mladých hráčů, pak ještě v Praze, ale to je tak všechno. Velmi tomu škodí, že extraligu hraje dvanáct mužstev. Myslím, že deset družstev by bylo tak akorát a osm by jich mohlo hrát play-off. Bohužel extraliga s dvanácti účastníky bude zachována i pro příští ročník. Na českém trhu je velmi málo mladých hráčů, kteří by se tlačili na místa těch starších. Z hlediska celkové úrovně je smutné, že hráči kteří se po deseti a více letech hraní v zahraničí vracejí do republiky, tady v extralize excelují. Když se podíváme do juniorské a kadetské kategorie, tak to není do budoucna vůbec optimistický výhled. Somaticky na tom nejsme v mládežnických kategoriích špatně, ale myslím si, že ti nejperspektivnější hrají v horších družstvech než na co mají, což jim k růstu nepomáhá."

Nejde se nezeptat na letošní play off Jihostroje, které skončilo neúspěšně pro jihočeský celek. V čem vidíte příčiny neúspěchu?

"V celé letošní sezóně Jihostroje něco nehrálo, nebyl vidět v družstvu soulad. Noví hráči dle mého názoru nezapadli a celý obraz dokreslovala absence základní sestavy, která se v průběhu celé sezóny a ani play off nestabilizovala. Tento tým prožil v této sezóně několik black outů a jeden z nich bohužel přišel ve zkrácené sadě šestého zápasu, kdy kluci nedohráli stav 13:9. Takové věci se samozřejmě stávají a já doufám, že z této ne zcela podařené extraligové sezóny vzejde něco pozitivního do příštích sezón Jihostroje.

Co říkáte na pohárovou účast Jihostroje?

"V pohárových soutěžích CEV se sice asi dal uhrát v některých zápasech lepší výsledek, nicméně pokud do družstva nebudou zařazeni alespoň dva top hráči evropského či světového formátu, budou výsledky i nadále stejné, ne-li horší (pokud budeme nalosováni do silnější skupiny)."

Byl jste někdy trenérem? A jaký vztah máte k trenérské profesi a jak vnímáte trenérskou profesi? Šlo by srovnat trenéry vaší doby s trenéry té dnešní?

"Byl jsem 10 let trenérem mládeže ještě když budějcký volejbal patřil pod Škodovku a bylo to krásných deset let, které jsem prožil jako trenér. Dnes to trenéři mají jiné v tom, že dříve nebyl sport profesionální, všichni to hráli zadarmo a tak byl i jiný přístup trenérů, ale i hráčů. Bohužel se mi ale zdá že trenérů, kteří jsou nejen dobří trenéři, ale i dobři kouči, je opravdu v české extralize pomálu."

Co považujete za svůj největší volejbalový úspěch? Prozraďte nám jeden v roli manažera a jeden v roli hráče.

"V roli hráče to jednoznačně byla stříbrná medaile z olympiády v Tokiu, což bylo také umocněno tím, že volejbalový turnaj byl zařazen na program olympijských her poprvé v historii. Předešlá olympiáda v Římě už měla k volejbalovému turnaji blízko, ale volejbalové federaci se nepovedlo dotáhnout vše zdárně do konce, takže prvenství získalo Tokio a my krásnou stříbrnou medaili. A úspěch v roli manažera? No to bylo druhé místo v extralize, kdy tady byl třetím rokem Milan Žák (ročník 96/97) a my jsme porazili v semifinále tehdy velmi silnou Odolenu Vodu. Ve finále jsme sice prohráli s tehdy bezkonkurenčním Ústím nad Labem, ale tento zážitek jsme měl já i Milan Žák zapsán jako jeden z nejsilnějších. I po letech když jsme se sešli jsme vždy vzpomínali na tento fenomenální úspěch Jihostroje."