Nový kondiční trenér Kuba Kalus: Vnímám, že se hráči více zajímají a tréninky je baví

Kuba je držitelem titulu Mgr. z oboru Biochemie, provozuje vlastní web s názvem lovethegrind.cz, díky kterému se snaží vzdělávat sportovní veřejnost o všech složkách kondiční přípravy a je také autorem knihy zaměřené na zlepšení výskoku s názvem Jumper’s Guide. 
Jak spolupráce funguje a jak zatím hodnotí uplynulou dobu svého působení prozradil v rozhovoru. 

Doteď jste působil hlavně u basketbalu. Je pro vás práce u volejbalistů velkou změnou?

Samozřejmě si tento sport žádá trochu jiný přístup než basketbal, ale jedním dechem musím dodat, že jsou to sporty, které jsou si poměrně blízké. Není to pro mne tak velký skok do neznáma jako kdybych například přecházel od basketbalu k plavání nebo gymnastice. U basketbalu i volejbalu vidím podobnosti ve velkém množství skoků a nutnosti je efektivně utlumit, stejně tak jsou v obou sportech vysoké požadavky na schopnost měnit směry nebo stabilizaci trupu po odrazu. Jsou tu samozřejmě i vyloženě volejbalová specifika, jako je práce v ramenním kloubu při smečích a podobně, ale to už bych zabíhal do přílišných detailů.

Musel jste si volejbal jako sport nějak víc nastudovat nebo ho poznávat?

Vzhledem k tomu, že ve svých trénincích vyznávám individuální přístup, snažím se naučit jak specifika daného sportu, tak jednotlivých pozic a posléze i hráčů. Momentálně tak ve volných chvílích koukám na zápasy z konce předešlé sezony a snažím se najít, co je pro které posty či hráče typické a na čem bych se já jako kondiční trenér mohl podílet, aby došlo ke zlepšení.

Jak funguje vaše spolupráce? Ke každému máte individuální přístup nebo máte plán pro tým jako celek?

Jak už jsem psal v předešlé otázce, snažím se, aby každý hráč nebo případně dvojice hráčů s podobnými specifiky, měl vlastní plán, který respektuje jeho potřeby a zároveň i limitace. Aby se nestalo to, že celý tým dostane pevně stanovený mustr několika málo cviků, nicméně polovina hráčů ho nebude schopna kvůli různým omezením provádět.
Abych to řekl ještě jinak, věřím, že v silově kondiční přípravě neexistují cviky, které by nešly nahradit jinými cviky, které mohou být svým nastavením vhodnější pro daného sportovce. Ať už z hlediska silového přenosu cviku na výkonnost na hřišti nebo za účelem snížení rizika zranění.

Je něco, na co se v kondiční přípravě speciálně zaměřujete?

Nejedná se o žádné mé know-how, nicméně mé zaměření vychází ze specifik volejbalu, který klade obrovské nároky na takzvanou excentrickou sílu sportovce, kterou si můžeme představit jako určitý brzdný systém u auta. Vzhledem k tomu, že pro volejbalisty jsou vysoké výskoky typické, musí se pracovat také na tom, aby po nich dokázali efektivně dopadnout a tento dopad zbrzdit tak, aby se z hlediska výkonnosti dokázali co nejrychleji přesunout na jiné místo na hřišti případně se odrazit k dalšímu skoku. Z hlediska určité prevence bychom se tímto chtěli do určité míry vyvarovat bolestivosti kolen či oblasti bederní páteře.

Máte už nějaké reakce od hráčů nebo trenérů? Cítíte, že dochází ke změně?

Objektivně jsme se posunuli v silové připravenosti a také věřím, že se nám pomalu daří „ladit“ jednotlivé plány a jejich obsah tak, aby každému hráči tréninkový proces opravdu seděl. S trenérem Reném Dvořákem jednotlivé plány konzultujeme a jsem rád, že se dokážeme navzájem obohacovat díky trenérovým zkušenostem s volejbalem na hráčské i trenérské úrovni. U samotných hráčů také vnímám, že se více zajímají, ptají se, tréninky je baví (nebo alespoň to tak vnímám a věřím v to).

Věnujete se s hráči také oblasti správné životosprávy? Nebo je tahle složka zcela na nich?

Zatím jsme tuto část řešili pouze s několika hráči na individuální bázi, ale přicházel jsem do Jihostroje s tím, že bych se chtěl podílet nejen na silově-kondičním rozvoji hráčů, ale také být nápomocen znalostmi či tipy z oblastí regenerace, optimalizace spánku, či výživy. Tím, jaké břímě si letos hráči nesou na svých ramenou a kolik zápasů musí během sezony absolvovat, věřím tomu, že tyto poznatky budou v určitých fázích i cennější než ty, které jim předávám v rámci silové přípravy.

Asi každý hráč k tomu přistupuje trochu jinak. Je vyloženě některý z nich velký remcal? 

Nemyslím si. Obecně platí, že pokud trenér obzvláště v této silově-kondiční sféře vstupuje do klubu s tím, že se snaží sportovcům skutečně pomoci, dobrý vztah mezi nimi se vytvoří takřka vždy. Samozřejmě jsou tu hráči, kteří jsou o mnoho let starší než jsem já a mohli by tak naše společné snažení sabotovat, ale není to ten případ. Za což jsem moc rád. Zároveň pokud má někdo své osvědčené cviky a zavedenou rutinu a je schopen je provádět technicky správně a tím pádem jsou pro něj dobře zatížitelné, taky to respektuji a snažím se vyjít vstříc. Nepřišel jsem přípravu v tomto klubu převrátit vzhůru nohama, jen se snažím pomoci tam, kde jsem toho schopen 😊.

foto: archiv Jakuba Kaluse